Dokážu se sžít s faktem, že mimopracovních dnů, které lze využít pro volnočasové aktivity, je opravdu málo a jsou pro mě vzácné. O to víc si jich vážím a umím proměnit společný čas s rodinou v radostné chvíle, které uspokojí i ty nejmenší členy naší rodiny.

Vím, že i „příležitostné“ cestování přináší zážitky, protože i malé zážitky jsou zážitky. Ráda budu inspirací na tyto „vzácné“ cesty i vám.

Jako každý obyčejný člověk, i já mám své touhy a vášně. Jednou z nich je požitek z cest a plánování rodinné dovolené, které mě doslova naplňuje. Jsem matkou dvou svišťů, což je pro mě ještě větší výzvou, neboť neplánuji aktivity na cestách jen pro sebe.

Jsem si vědoma, že dny volna jsou pro mě jakýmsi komfortem, kterého si o to víc dokážu vážit. Něčím, na co si ráda počkám. Pracuji na plný úvazek, a ačkoliv mě práce naplňuje, další čas nazbyt nikde nevyčaruju. Proto jsem zastáncem konceptu „příležitostného“ cestování a razím motto, že i občasné zážitky jsou zážitky. A tak jako rodina vedeme spokojený život v České republice a dny plné povinností několikrát ročně prokládáme novým dobrodružstvím.

Plánování jsem vždycky milovala, ale většinou to skončilo tak, že jsem si mohla tak akorát jezdit prstem po mapě a psát místa, co chci vidět na tučný seznam na papír. Moje posedlost cestovat byla tak silná, že by stačilo zkopírovat půlku států z atlasu světa a můj seznam vysněných míst by byl na světě.

Ač člověk po něčem toužil, k realizaci měl daleko. V paměti si živě vybavuji, jak jsem si z každé země vysnila jedno místo, které bezpodmínečně jednou navštívím. Ve snu jsem stála před mayskými pyramidami v Chichén Itzá, válela se na pláži na Kubě, mávala z Eifelovky, s batohem na zádech se toulala kolem Matterhornu, bosa a od hlavy k patě zahalená zírala na strop Modré mešity nebo obdivovala levády na Madeiře.

Mimochodem, ta Madeira mi zatím nevyšla. A je toho spoustu, ale o tom to je. Sny se mají plnit po malých krůčcích a postupně.

Období plánování mi přinášelo nadšení a uspokojení, ale zároveň i následný nezdar z neproběhnuté realizace. Při studiu nebyly peníze, byl i strach a obava cestovat sama, nebyl parťák na cesty…vždycky se něco našlo. O dalších navštívených místech ze seznamu jsem si mohla nechat leda zdát, kor když přišly na svět děti. A tak byl pro mě úspěch i cestování po vlasti.

I když to bylo fajn, v duchu jsem prahla po zlomu, kdy alespoň s dětmi vyrazíme za hranice a budu jim moct jednou ukázat moře, nebo jen tak s kamarádkou vyjedeme na jednodenní výlet k sousedům. Když už něco konečně bylo v plánu, pro změnu to zhatil covid. Ani výlet s kamarádkou, ani rodinné poprvé s dětmi do Itálie k moři se nekonalo. A tak jsem se topila dál ve svých touhách a plánech.

Děti byly starší, covid ustupoval, bylo tedy na čase vše napravit a vydat se objevovat i místa v Evropě. Tohle období mě naučilo, že každá etapa si žádá, co potřebuje. Najednou mě začalo uspokojovat cestování po blízkých zemích. A co je nejvíc, pokud vidím i jiskru a nadšení v očích mých dětí, je to to nejkrásnější, co můžu během prázdnin zažít. O to víc mě to naplňuje.

Pokud jsi v podobné situaci, dny volna pro Tebe bývají často v nedohlednu a zároveň toužíš naplánovat společnou rodinnou aktivitu ku prospěchu všech tak, abyste se vrátili z dovolené všichni spokojeni a plní zážitků, ráda Ti poskytnu inspiraci na svém webu v podobě článků, doporučení a tipů na různé aktivity i cesty, z kterých budeš čerpat energii na další nekonečné pracovní dny.

Pokud je příležitost, cestujte, pokud není, plánujte! To je moje rada pro začátek, neboť i „příležitostné“ cestování přináší zážitky, které si sami podle sebe můžete naplánovat.