Přechod Krkonoš s dětmi

Tak nějak jsem si pořád říkala: Ty přechody hor jsou fakt teď v kurzu, někdy musíme s dětma taky vyrazit! No a to se najednou naskytla i příležitost, kdy jsem doslova hledala dárek k manželovo 40tinám, a tak nějak jsem pořád toužila zakomponovat mu do dárku i tu čtyřicítku, a zároveň se pokusit vymyslet i něco originál. Takže ponožky ani trenky nebrat.

Myslím, že ve výsledku se fakt povedlo a dárek s názvem „40ti kilometrový přechod Krkonoš s dětmi“ udělal radost nejen manželovi. I když byly samozřejmě obavy, že to děti nezvládnou a budou kňourat, hlavně tedy ten nejmenší šestiletej lenoch. Nakonec oba překvapily nejen nás, ale myslím, že i samy sebe.

Nejhorší a časově nejnáročnější bylo na tom všem vymyslet trasu tak, aby se líbila všem členům rodiny a všichni ji zvládli. Takže vymýšlení, předělávání na deset tisíc různých variant, následné bookování ubytování, to bylo asi na tom všem nejnáročnější a po večerech jsem se fakt nenudila. Zároveň bylo potřeba vést trasu tak, aby se v průměru ušlo denně 10 kilometrů a byl to okruh.

Celkově jsem okruh vtěsnala do pěti dnů. První den však strategicky počítal s delší dobou dopravy a časem stráveným na cestě do výchozího bodu, a tím pádem i pozdějším uskutečněním prvních kilometrů. Poslední den naopak s rozumným časem návratu a žádnými nově uťapkanými kilometry, takže byl v podstatě samotný pochod rozdělený do 4 dnů.

No a samozřejmě na poslední den chození, tedy celkově čtvrtý den pochodu, připadlo nejmíň kilometrů. Chtěli jsme si už samotné odpoledne užít, nikam se nehonit a strávit poslední večer i nocleh v klidu a bez bolavých nohou. Což se, musím říct, celkem vyvedlo a ani děti už o bolavých nohách nevěděly.

Přípravy vrcholí

Tak sbaleno, snaha o úspornost se ne úplně vydařila, ale myslím, že by to mohlo bejt rozhodně horší ( podotýkám, že děti mají batůžky poloprázdné, no spíš jen s lahvičkou na pití )..a teď už jen doufat, že na nic extradůležitýho jsme nezapomněli.

Náš první přechod Krkonoš tak může začít, za 4 dny 40 km, no snad děti nebudou moc remcat. Oba tvrdí, že se těší, tak uvidíme, po kolikátém kilometru je to přejde. Lístky do Špindlu nakoupeny a hurá nařídit budík, čeká nás cesta vlakem a ve dvou busech.

PŘECHOD KRKONOŠ 1.den

Čeká nás náročná cesta, ale jak se říká „ranní ptáče dál doskáče“, takže v brzkých ranních hodinách si to valíme na vlak a po tři čtvrtě hodině jízdy přestupujeme na bus, co nás po dvou hodinách vyhodí ve Špindlu. Tady si na zastávce dáváme svačinu a nastupujeme na další bus, který nás sveze až nahoru na konečnou, na Špindlerovu boudu.

Tady se napojíme na zelenou a klesáme kolem Lužické boudy, kde si mimo jiné na recepci vyloudíme i razítko do Krkonošského pasu, procházíme přes Davidovy boudy a pak se napojíme na modrou směr Medvědí bouda. Po 7 km štrece si tady zaslouženě dáme pauzu, na zahřátí česnečku a děti si stihnou zařádit i na hřišti, co je zde přímo u občerstvení.

Poté sejdeme na žlutou a pro změnu stoupáme směr Brádlerovy boudy, opět se napojíme na modrou a děti začínají do kopce k vyhlídce Ptačí kámen fňukat, že je bolí nohy. No přijít to muselo, svět se neboří a na vyhlídce pro změnu začnou skákat po kamenech a mají plno energie na rozdávání.

Následná cesta z kopce je uklidní a bez problémů jdeme dál přes Petrovku a z ní pak po žluté na Moravskou boudu. Tady se děti opět zahřejí polívčičkou, sesbírají další razítko i vizitky a natěšení se konečně vydáváme na horskou chatu Sedmidolí, kde nás čeká večeře a zároveň i nás první nocleh.

No nic, 12,5 km v nohách, počasí nám přálo, i když musím říct, že já přišla vymrzlá dost. Večeře vše samozřejmě zachránila a příjemně unavení se už teď těšíme na snídani. Nabereme sílu a druhý den se vydáme vstříc dalším horským kilometrům.

PŘECHOD KRKONOŠ 2.DEN aneb pláštěnky připraveny

V noci se budím a slyším liják, který ani v pět ráno neustává. Ráno se tak probouzíme samozřejmě do deště a plány vyjít co nejdřív u snídaně přehodnocujeme s tím, že je to jedno, páč stejně leje jak z konve.

Připravíme si pláštěnky a trasu kvůli počasí zkrátíme o 3,5 km, takže namísto plánovaných 11,5 km nám musí stačit 8 km.

Jelikož přestává pršet a dokonce na chvíli vykoukne i sluníčko, mažeme co nejrychleji po snídani ven z chaty, abychom mohli zahájit druhý okruh našeho přechodu a zároveň se pokusili aspoň pár minut nezmoknout.

Vydáváme se tedy směr Davidovy boudy, což z kopce děti zvládají bez problémů a dokonce u toho skáčou. Následně odbočujeme na modrou, kterou už známe z předešlého dne. Ta vede 1,5 km až k Medvědí boudě, kde tentokrát nezastavujeme a vydáme se přímo do kopce k Martinové boudě.

Tady se to chvílema začíná kabonit a je nám jasný, že nás liják dožene pravděpodobně zrovna cestou nahoru nebo až vyjdeme výš. Dáme tady rychlou pauzu na pití i s úžasným borůvkovým koláčem, co nás zasytí a dodá energii na cestu, pořídíme vizitku i razítko a od Martinovy boudy stoupáme dál.

Potom, co se ještě víc zatáhne, vyšlapujeme z Martinovky až na Černé sedlo ve výšce 1360 m.n.m. Do hodiny má přijít déšť, tak opět doufáme, že nahoru stihneme přijít bez dešťové újmy. To se opět vyplní, a když vidíme mraky za náma, ženeme děti hop hop do kopce, nejdřív na Mužské kameny, kde stihnem aspoň na pár fotek zapózovat a pak i na Dívčí kameny. Obojí ve výšce kolem 1410 m.n.m, takže náš nejvyšší cíl dnešní cesty.

Opět cválající před sprškou a s vidinou, že dorazíme těsně na Moravskou boudu, která je už jen 2 km daleko a bude naším dnešním nocležištěm, chvátáme, co nám nohy stačí. Míjíme Petrovku, kterou už známe ze včera a jako „popohánědlo“ začneme slibovat dětem, ze pokud nás nepřistihne liják po cestě, můžou si zaskákat venku na trampošce.

NEUVĚŘITELNÝ, dneska nás to počasí fakt poslouchá, takže i to skákání a vyblbnutí na trampošce stihnou. Poté se už jen jdeme zahřát a ubytovat na Moravskou boudu, kde pak z okna z restaurace sledujeme, jak prší. Zkrátka rozhodnutí zkrátit si cestu se ukázalo jako nejlepší nápad dne. Uvidíme, jaké vyhlídky nás čekají další dny.

PŘECHOD KRKONOŠ 3.den – nejdelší trasa

Dnes nás čeká nejnáročnější úsek přechodu, necelých 15 km. Upřímně jsem na děti zvědavá. Ač to není tolik, přeci jenom tahat ty naše háďata do kopců, hlavně teda toho mladšího, chce trochu odvahy.

Počasí dnes vypadá umoudřenější, což je fajn, a tak si po celkem bohaté snídani, balíme saky paky a vyrážíme z Moravské boudy směr rozcestník Pod Petrovou boudou.

Začínáme po zelené naučnou stezkou Krkonošská zvířátka, která děti osloví tak, že těch 800 metrů jdeme snad věčnost. No nevadí, hlavně, že se jim to líbí, ale vzhledem k délce trasy a faktu, že jsme šli zatím po rovince teda nic moc.

Na rozcestí odbočíme po červené, míjíme Špindlerovu boudu, kde budeme spát zítra a vrháme se do kopců, kde nás až k Luční boudě čeká nejhorší úsek. Stoupáme, nejmenší už chce samozřejmě pauzu a ptá se, kde je naše chata. Dáme si sváču a vyrážíme štreku až na Slonecznik – Polední kameny ve výšce 1420 m.n.m. Odsud už je parádně vidět Sněžka, kterou si dcerka nadšeně prohlíží a fotí.

Po další pauze cestou českopolskeho přátelství jdeme podél ledovcových jezer na polské straně – Wielki a Malý staw až na rozcestník Rownia Sněžka, kde je to asi necelý km k Luční boudě. Hurá. Je tady teda pěknej fičák a místy ještě dokonce vidět sníh. Malý už má na krajíčku, ale uchlácholíme ho a zajdeme do boudy na něco dobrýho.

My dospělí si dopřejeme ochutnávku Paroháče z místního pivovaru, děti si zaslouženě vyberou magnetku s bernardýnem a vizitky a pokračujeme konečnou štrekou z kopce po modré, kterou už vnímáme jako pohodovou.

Zjišťujeme, že i cesta dolů po šutrech nemusí bejt úplně ideál a opět se nám zdá být od jistého úseku nekonečná. Děti se naštěstí drží, vidina chaty je uklidní a klesání z kopce ani kameny pod nohama jim nevadí.

Už si říkáme, že snad ani není možný, že by se tady někde mohla objevit chata a odpočítáváme…Už jen 700 m, 60 m a všichni už hledáme střechu boudy U Bílého Labe. Přímo před náma dole za stromy se vynoří. Dnešní mise splněna!

PŘECHOD KRKONOŠ 4.DEN – Závěr a relax

Dneska můžem vstávat na pohodu, páč víme, že nás čeká nejkratší úsek a pak už jen relax na Špindlerovce. Takže seběhneme dolů na snídani, v klidu se posilníme, zabalíme věci a pomalu vyrážíme směr Špindlerovka!

A co je na tom nejvtipnější? Vzhledem k tomu, že máme za tři dny nachozeno celkem 36,5 km, dohodnem se bez problémů u snídaně, že namísto zbytečnýho klesání a zase vystoupání zpět si dáme místo plánovaných 5,6 km necelý 4 kiláčky, čímž samozřejmě splníme i celkových 40 km.

Takže nic neřešíme a nejkratší trasou, i když do kopce, směřujem přes Čertovu strouhu od Bílého Labe a přes Erlebachovu boudu až ke Špindlerovce. Huraá, jsme nejlepší, resp.děti!

A teď už jen odpočinek, zaslouženej bazén a vířivka se saunou, co je na Špindlerovce k dispozici… a ještě stihneme i procházku po okolí, protože už se nám samozřejmě ( ehm nevím, jak dětem ) po tom chození začíná stejskat .

Takže kdo plánuje přechod Krkonoš nebo jakýkoliv hor i s dětma, vřele doporučuju! Je to výbornej způsob, jak dobít baterky.